První povídka do soutěže!!!!

18. prosince 2011 v 21:31 | vcelka |  Povídky
A máme zde první povídku do naší soutěže. Nese název Nevarův návrat, vaše hlasy pište do komentů a zároveň připomínám, že soutěž stále ještě trvá, tudíž se můžete zúčastnit Usmívající se



Nevarův návrat
Tak jako každý den, i dnes seděl rytíř Nevar na svém černém bujném koni. Z nozder jeho Démona se ozývalo mohutné funění, jak usilovně běžel. Věděl, kam směřují a těšil se.
"Jen klid, Démone, za chvíli tam budeme." I Nevar se těšil na shledání s osobou, která mu bývala tak milá. V časech, kdy ještě pobýval v tomto kraji, jezdil za Raven každý den. Ovšem časy se zhoršily a stejně jako mnozí jiní z království i on musel do války, kterou vyhlásil starý hrabě kvůli svému synovci Otakarovi. Brzy na to však starý hrabě zemřel na neštovice a mnoho mužů se mohlo opět svobodně vrátit do svých chalup, zámků a tvrzí. Nevarovi se však válčení zalíbilo. Se svým pekelným koněm projížděl jedno bitevní pole za druhým. Roky plynuly a země, které zmítala válečná vřava se postupně oddaly míru. A tu si Nevar uvědomil, že je na čase se vrátit tam, odkud jej před mnoha lety vyhnala válka a nenávist starého hraběte ke všemu, co on nikdy nepochopil, a ani pochopit nemohl.
Se svými vzpomínkami dojel Nevar až před důvěrně známou chaloupku. Zvláštní, vypadala naprosto stejně. V malé zahrádce v úhledných záhoncích rostly ty nejpodivnější květiny a byliny. Zadní stěna chaloupky se opírala o mohutnou skálu, která jí poskytovala nejen bezpečí před divokými poryvy větru, ale také před zvědavými návštěvníky. Z nebe se sneslo několik kapek studeného deště.
"Jsme na místě, Démone." Nevar poplácal hřebce po plecích a hbitě seskočil dolů. Opatrně otevřel okované dveře a zůstal stát na prahu.
"Vítej, Nevare, čekala jsem tě." Uvítala jej Raven. Její tajemný sametový hlas se linul místností spolu s omračující vůní nějakého lektvaru. "Posaď se." Vybídla jej.
Nevar byl překvapen. Věděl, že Raven vládne silnou magickou mocí, ale když ji před lety opouštěl, schopnost vidění budoucnosti neměla.
"Vidím, že se ti daří, Raven. Dokonce i bohové jsou ti nakloněni, když tě obdarovali tak vzácným darem."
"Bohové s tím nemají co dělat." Přehodila si dlouhé sněhově bílé vlasy přes černou kápi a popošla ke stolu. "Mnoho nás po plenění starého hraběte nezůstalo, má učitelka mne naučila všemu, co nyní vím. Také jsi to mohl mít, Nevare, kdyby jsi místo mečem vládl magií a zvláště ty by jsi mohl."
Nevar stejně jako Raven pocházel z kouzelnického klanu. Starý hrabě nechal tyto klany rozpustit a pak jednoho po druhé upaloval na hranici jako kacíře. Raven se podařilo přežít, ale musela se skrývat. Dokonce i nyní, když vládne spravedlivý Otakar, se neodváží mezi lid. Sémě nenávisti, které zasel starý hrabě mezi nimi pořád klíčí a čeká jen na to, až bude moci znovu vykvést.
"Našel jsem svou cestu, Raven. Ne možná tu, co se ode mne očekávala, ale jsem spokojen. S Otakarem jsem se účastnil mnoha bitev a po skonu jeho strýce jsem procestoval země, o kterých jsem ani netušil, že jsou."
"Vím, Nevare a nevyčítám ti to. Každý z nás si zvolil to, co mu bylo předurčeno. Proto oslavme nyní tvůj návrat a minulost nechme minulostí."
Nevar znovu pocítil, že je doma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama