Červen 2012

Figurka - sedmý krok

29. června 2012 v 18:26 | vcelka |  Návod na výrobu panenky
Tak a dnes přináším opět další krok k úspěšnému vytvoření figurky.
Dnes budeme potřebovat:
lepidlo (třeba Herkules)
nůžky
noviny
větší korálky (ty ale nejsou nutnost)

Jako první si přiměříme noviny k náčrtku, jak dlouhá má být například paže, pokud možno odmyslíme velikost kloubu, tím se zabrání, že budou ruce moc dlouhé. Uděláme na papíře rysku a utrhneme nebo ustříhneme pruh o vyměřené délce.
viz níže

Je nejlepší používat staré noviny, protože nejlíp sajou lepidlo a dobře schnou...
Dalším krokem je, že si namotáme pásky do ruliček. Tloušku nechám na každém z vás. Ale mějte na paměti, že ruku budete třeba ještě dotvářet - svaly apod.
To samé uděláte i s druhou rukou, až dostanete 4 válečky. 2 by měly být tenčí než ty zbylé.

Skoro ruce necháte zaschnout a můžete začít trhat papír na nohy. Je to stejný princip.
Až to budete mít hotové, lepidlo bude zaschnuté a a vy budete spokojení s tvary nohou a rukou, tak můžete začít spojovat jednotlivé části tělíčka k sobě pomocí kloubů. Tady se dají použít větší korálky, polyesterové kuličky (ty se dají sehnat v papírnictví) nebo si je jednoruše vytvořte. Když jste se zvládly dostat sem, tak to bude brnkačka Mrkající
Jak udělat celkem pěkně klouby na nohou jsem našla na internetu a zkusím to taky tak zakomponovat. Teoreticky by pak mohla mít figurka větší možnost co se týče ohybu nožiček.

A v neposlední řadě ještě přidávám obrázek - jedna dobrá duše hodila na net, jak se dá propojit tělíčko, aby se pohybovalo. Takže směle do toho! Mrkající

U hlavičky jsem viděla, že nemusela být nutně proděravěná, ale na nasezení byl daný taky kloub. Jestli jste tohle všechno zmákli, tak jste machři. Teď už vám bude zbývat jen nátěr, vlasy a oděv a tadá. Máte to doma. Usmívající se
Takže gratuluji k úspěšné výrobě!

Figurka - šestý krok

28. června 2012 v 12:43 | vcelka |  Návod na výrobu panenky
Dnes se ještě vrhneme na výrobu tělíčka. Tady budeme potřebovat noviny, lepidlo, štětec a možná i alobal. Alobalem si vytvoříme přední stranu trupu, kterou pak začneme oblepovat novinama. Dávejte pozor, ať si alobal moc nezdeformujete. První vrstvy novin možná nepůjdou moc pěkně přilepit, ale ty další jsou už v pohodě. Ten samý krok budete opakovat při výrobě zadní části trupu. Až budou obě suché a vsrtvy novin utvoří pevný krunýř, tak je můžete slepit k sobě - buď tím, že je obalíte opět novinama, nebo je budete slepovat hned po prvních vrstvách k sobě - tahle varianta je asi lepší. Nezapomeňte, že tělo musí být DUTÉ! aby se dala provléknout gumička, která bude držet ruce a nohy. Z toho logicky vyplývá, že by jste tam měli utvořit díry, kde potom vložíte klouby na ruce a hohy. Je to lepší vytvarovat to hned na začátku z alobalu. Zároveň nezapomeňte vytvarovat krk. Ten by měl být taky dutý a hlavně dostatečně dlouhý, protože se bude nasazovat do jamky, kterou jsme si udělali v hlavičce. Vše přiměřujte k náčrtku, v případě tělíčka jestli budou části k sobě pasovat. Až papír zaschne tak je už celkem složité, někdy nemožné, to přetvarovat, protože byste to mohli zlomit. Nejlepší lepidlo je pro mě v tomto případě Herkules. Štětec si pak dejte do vody a pořádně vyperte, jak vám na něm lepidlo zaschne, tak je už k ničemu...

TIP: Pokud toužíte po tělíčku, které bude třeba pohyblivé v pase, tak si to načrtněte, kde přesně to má být a po pár nalepených vrstvách rozstřihněte nebo řezákem rozdělte. Spodnější části tělíčka (té co bude jakoby uvnitř) pak udělejte hladší strany, které půjdou zasunout na tu vrchnější. Viz obrázek (je kopírovaný z internetu. Takže není můj, ale je to jen pro lepší pochipení mého popisu).


Já osobně už postavičky mám, takže já si tělíčko "kopíruju". Přehodila jsem přes něj mikrotenový sáček, přetřela lepidlem a položila na to kuchyňský ubrousek. Pak jsem to vyhladila a čekám na zaschnutí. To samé pak udělám se zadní stranou tělíčka a slepím to dohromady rovnou s obalováním. Z vlastní zkušenosti vím, že tělíčko je pak celkem dostatenčně tvrdé a udrží i tíhu hlavičky, která papírová není (Enriel je téměř celý z papíru, až na obličej, ruce a chodidla).
Tak hodně štěstí a kdybyste na něco přišli - nějaké postřehy, tak je klidně písněte.

Zrcadlo, zrcadlo, kdo je v zemi nekrásnější?

28. června 2012 v 11:29 | vcelka
Ahoj!
Dnes přináším snad už svůj zatím poslední kousek, co se netýká tvoření na panenky. Dodělala jsem to nedávno, tak snad se vám to bude líbit stejně jako mě. Jeden by fakt neřekl, co dokáže udělat fantazie s jedním starým zrcadlem a pár dalšíma věcma Usmívající se
Navíc si všimněte, kdo se chtěl taky vyfotit Smějící se


Vlkodlak je hotov!!!!

23. června 2012 v 21:00 | vcelka
Ahoj!
Tak jsem konečně dodělala jednu rozdělanou "sošku" vlkodlaka.
Kochejte se zatím úplně prvním videjkem, které snad navodí atmosféru Mrkající


Figurka - pátý krok

17. června 2012 v 13:57 | vcelka |  Návod na výrobu panenky
Ahoj!
Tak vám dneska v tomto parném dnu přináším další krok k výrobě figurky. Dneska doděláme hlavičku.
Potřebovat budeme jenom lepidlo, novinový papír a snad i kuchyňský ubrousek (v případě, že nemáte ubrousek dá se použít i papírový kapesník).

Jako první si noviny zmuchláme do kuličky a uprostřed vytvoříme prohlubeň, takže to bude vypadat jako malý košíček. Potom to vrazíme za obličejíček, který už máme vytvořený a přilepíme součásti k sobě díky papírovému ubrousku. Chvilku počkejte až lepidlo trochu zaschne a začněte obalovat papír viz obrázek. (pokud s vámi papír nespolupracuje a trčí mimo linie hlavy nezoufejte - potom ho přelepíte další vrstvou papíru. Chce to jen trpělivost).


Nezapomeňte, že problubeň nesmí být zalepená, bude později sloužit jako prostor pro krční kloub. Papír přelepujte dokud nedostanete aspoň trochu slušně vypadající tvar hlavy.


Ze spod si nechejte trochu větší díru na krk.


Až potom budeme přidělávat tělíčko k hlavě, díru oblepíme, aby hlava nepadala. Pokud chcete můžete nerovnosti papíru zakrýt tak, že na něj nalepíte ubrousek, který rukou potom jemně vyhladíte.
Tak pevné nervy Usmívající se

Figurka - čtvrtý krok

13. června 2012 v 17:37 | vcelka |  Návod na výrobu panenky
Ahoj! Dneska přináším další krok co se týče výroby naší figurky. Budete potřebovat plastelínu (tentokrát už naposledy) a potom už jen lepidlo a noviny. Takže dnes přináším zřejmě poslední video, kde paní tvoří chodidla. Návod je opět super a i když nepoužíváme polymer, tak to jde vytvořit celkem slušně. Takže hodně štěstí a chystejte se na další brzký krok.


http://www.youtube.com/watch?v=dgXwLcVLV_s

Nějaké info

10. června 2012 v 11:13 | vcelka
Ahoj!
Dneska přibyla povídka od Ailinon - Ravenin lektvar vzpomínek, který nám představuje, co dělala dřív, než vlastně v království začala válka. Jako vždy žádám abyste nekopírovali povídky, protože je píšeme my. Pak přibyla povídka ode mě, tedy od vcelky/Marnivého upíra - Arnarmův a Enrielův příjezd. Tady představuju naše dva známé, jak se dostali do Ravenina lesa. V úplně první povídce najdete zase Nevarův návrat, ten je ale od Ailinon Usmívající se
Aby to bylo přehlednější, vytvořila jsem rubriku Povídky, kde je všechny najdete. Zprávy které byly jako např. Pohyb v království za povídku nepovažuju, takže ty budou nadále buď nezařazené nebo v rubrice Raven, Grael a přátelé.
Tak si hezky počtěte a těšte se na další příbehy o našich postavičkách. Díky postupům na výrobu figurky přibudou zase brzy další Mrkající
PS: Belator vzkazuje, že brzy se začne pracovat na její jmenovkyni Graelině dračici. Já se pak vrhnu do velkého překvapení, pro vás všechny a když říkám velkého, tak bude fakt VELKÉ!!!!
Ještě připomínám, že se stále můžete zapojit do našeho "příběhu", více zde: http://malavcelka.blog.cz/1205/pridejte-se

Arnarmův a Enrielův příjezd

10. června 2012 v 11:04 | vcelka |  Povídky
Ranní mlha se ještě povalovala mezi starými stromy, když se v lese začaly ozývat první ptačí hlásky. Ani dnešní počasí jim nezabránilo, aby prozpěvovali svou píseň. Na zem se snesly první dešťové kapky a jezdec na koni si jen přitáhl plášť blíže k tělu.
"Snad ti není zima Arnarmo?" otázal se jezdcův společník, který doposud podřimoval v sedle svého koně.
"Z bojiště jsem zvyklý i na horší. Ale ten déšť už mi za ta léta leze krkem." Zabručel Arnarmo trochu podrážděně.
Sojka sedící na stromě opodál začeřila pírky a vzlétla do vzduchu. Věděla přesně, kam zamířit. Minula trosky hradu o kterém už nikdo nevěděl komu vlastně kdysi patřil, Strom moudrých, malou studánku a mýtinku než konečně přilétla k malé chaloupce ukryté za skálou. Jezdci budou muset jet ještě aspoň několik dalších minut, než skálu objedou. Sojka vlétla malým vchodem pod střechu a udýchaně se rozhlížela místností. Na polici stály sklenice s roztodivnými ingrediencemi, jedna velká svíce ještě dohořívala na zemi. A tam ho konečně spatřila. Malého netopýra spícího ve velké knize s draky, přikrytého stránkou s obrovským obrázkem mantichory. Sojka na nic nečekala a slétla přímo ke spícímu tvorečkovi. Aniž by čekala, jestli se vzbudí, začala zběsile pískat, poskakovat a ukazovat křidélkem směrem k zadní stěně s policí.
Netopýr ospale zamžoural, líně zívnul a zamlaskal. "Aha, ranní zprávy." Vylezl zpod stránky, posadil se na blízkou zavřenou knihu a tlapkou si prohrábl kraťoulinkou srst na hlavičce. "Tak povídej, co je nového."
Udýchaná sojka se dala znovu do vyprávění novinek se stejnou hrůzou jako předtím. Než stačila všechno převyprávět netopýr vyskočil, jako by ho píchla vosa.
"Raven! Raven! Stav nouze!" začal hystericky křičet a zmateně poletovat po místnosti. V tu samou chvíli narazil do stěny přímo za ním. Svezl se na zem, kde si začal ohmatávat čumáček. Raven vyděšeně otevřela dveře s koštětem v ruce. Když v místnosti spatřila jenom sojku a Rolanda s úlevou si vydechla.
"Zase jsi strávil celou noc nad mýma knihama a něco se ti zdálo?" pohladila mile tvorečka po hlavě. Ten jen zavrtěl hlavičkou a ukázal tlapkou k sojce.
"Viděla je. Vznešeného vlka a Graelina bratra. Jsou tady v lese."
"Arnarmo a Enriel jsou tady? Kde?" zamračila se čarodějka.
"Údajně ještě nepřekročili Vlčí průsmyk. Pořád máme čas je zastavit." Zněl Rolandův tlumený hlas z vedlejší místnosti, kde něco hledal. Během pár okamžiků se objevil ve dveřích s malým mečem, který mu kdysi daroval Nevar, a štítem zdobeným dubovým listím. Sojka ale rozčileně zapískala a znovu spustila. Netopýr se zamračil. "To je to tvoje nářečí. Copak nemůžeš mluvit spisovně? Jak ti má potom jeden rozumět!"
Ptáček na Rolanda udělal naštvaný škleb a uraženě odletěl z místnosti. Zprávy asi nějakou dobu nebudou.
"Copak říkala?" otočila se Raven k netopýrkovi.
"Že už překročili Vlčí průsmyk a blíží se ke Stromu moudrých." Svěsil nešťastně ouška. "Nevar se tu asi jako zázrakem neobjeví, viď?"
Čarodějka zavrtěla hlavou. "Pokud se tu zastaví, tak je přivítáme. Za ta léta se mohli změnit."
Než stačil Roland odpovědět ozvalo se před chaloupkou koňské zaržaní. Čarodějka spolu s netopýrem vyšla ven. Na tmavých válečných koních seděli dva mládenci, jejichž tváře neviděla tolik let. Z dětí se stali muži. Arnarmo bleskl pohledem po netopýrovi, který se krčil Raven na rameni. Příliš se nezměnil. Měl stále stejně dětinský obličej s výraznýma čokoládovýma očima a dobráckým pohledem, který byl často jen maskou. Pousmál se koutkem úst a kývnul k dívce na pozdrav.
"Zdravím tě Raven. Je tady má sestra?" pronesl Enriel stále sedící v sedle. Opratě měl ležérně přehozené na jednu stranu a mírně se předklonil, když se opíral o zdobené sedlo. Enriel se změnil. Vlasy měl delší a tmavší, než kdysi. Podoba s jeho sestrou už nebyla, mimo barvy vlasů, vůbec patrná.
"Grael jela do města. Musela si ještě něco vyřídit." Odpověděla Raven klidně.
"Aha. Moje malá sestřička opět pokouší osud. Asi zapomněla, že jsem za ni musel zaplatit ne malou sumu, když ji zatkly za piráctví." Prohodil spíš pro sebe, než k čarodějce. Arnarmo se jen škodolibě ušklíbl. "Vyřiď jí, že ji čekám na našem sídle." Dodal nakonec, když obracel koně.
"Rolande, už jsi získal ostruhy rytířské?" zasmál se Arnarmo a pobídl koně do cvalu. Mladíky při odjezdu doprovázela ozvěna jejich hlubokého smíchu.
"Tak to bychom měli." Povzdychl si Roland. "Už aby byl Nevar a Grael zpátky."

Ravenin lektvar vzpomínek

10. června 2012 v 11:01 | Ailinon |  Povídky
Raven se příšerně nudila. Neměla zrovna svůj den. Byl pátek a jako vždy koncem týdne se ve škole magie vyšší kategorie zkoušelo. Uvědomovala si, jaké má štěstí, že je zde, ale nebyla šťastná. Jako jedna z mála se sem nedostala díky svému původu, nýbrž kvůli svým schopnostem. Přestože pocházela z kouzelnického klanu, nikdy ji kvůli tomu nikdo nevyzdvihoval. Právě naopak. V kouzelnické základní měla vynikající prospěch, ale nenašel se žádný, co věřil, že ji to katapultuje až sem, do školy magie vyšší kategorie, kde se snoubil úspěch, původ a samozřejmě (možná) i vlohy. Raven uměla ovládat živly a to ještě dřív, než zvládla první krůčky. Její babička, mocná to čarodějka, na toto období hrozně ráda vzpomínala s úsměvem na rtech.
"Raven, jak jen jsi byla zvídavé dítě. Pamatuji si, jako by to bylo dnes, jak jsi svého nebohého otce v den jeho čtyřicátých narozenin kouzlem uvěznila do vzdušného víru a on potom celý týden chodil s vrabčím hnízdem na hlavě..." A bylo toho mnohem více. Babička Raven postupně učila nejen novým věcem, ale hlavně tomu, aby byla schopná zvládat svou sílu.
Jednoho dne ji však vytáhli z rodinného prostředí a musela sem. Mezi čarodějnickou elitu, která mohla být díky této škole stále kontrolovaná.
Zpočátku byla Raven ráda, že je na takovém prestižním místě, ale po nějaké době jí to začalo unavovat. Nebyla stvořená pro život mezi zdmi. Toužila běhat po palouku, hrát si s divoženkami, čarovat nad obětním kamenem za nejjasnějšího úplňku. Nic z toho však nemohla. Všechny tyto aktivity byly ve škole zakázány. Spolužáci se Raven báli. Moc dobře si byli vědomi její síly a tak se často stávala terčem jejich posměchu. Ze začátku se snažila na jejich útoky nereagovat, jak ji vždy učila babička, ale touha pomsty je vždy silnější. Nebylo tedy výjimkou, že Raven poslala na svého nevychovaného spolužáka krupobití, blesky nebo jiné kouzlo. Pro Raven nebyli spolužáci ničím jiným než škodnou. Nechápala, jak se někdo s jejich neznalostí základních čarodějnických praktik a hlavně s nedostatkem inteligence mohl dostat až sem. Naštěstí se jí po čase začali vyhýbat a ona tak měla pokoj. Již dávno se smířila s tím, že nezapadne a nesnažila se o to. Své přátele měla jinde, právě tam, kam měla vstup zakázán. Ale ne nadarmo se říká, že zakázané ovoce chutná nejlépe.
Do třídy vešla lektorka proměn a koncepce magie. Opět nuda! Výklad čarodějných rostlin. Jakoby to snad neznala. Co asi praktikuje dvakrát do měsíce, tam za křišťálovou studánku, kde se smuteční vrba shlíží v bažinatém jezírku? Nechala vyhublou Vilmu, jak lektorce přezdívali, a zasnila se. Těšila se na večer. Měsíc dorůstá. Je tedy vhodná doba k čarování. Půjde do lesa za Henrietou, skoro třistaletou divoženkou a budou spolu zkoušet lektvary vzpomínek. Jak se jen těšila. Díky nim se znovu setká se svou babičkou!
"Podívej se na Vilmu, ta má zase jednou ránu," zaslechla Raven rozhovor svých spolužaček.
"No, není tady jediná, která si ještě nevšimla, že gotika už zamávala a vyskočila z okna," vyprskla druhá.
"To jsou ty ušlechtilé původy, tradiční oděv má asi ukazovat dlouholetou tradici," jízlivě doplnila ta první.
Zjevně naráželi na ni. Milovala dlouhé splývavé šaty s rozšířenými rukávy. Neměla v nich omezený pohyb a nemusela se ošívat v korzetu, jako mnohé její spolužačky. Raven se pousmála koutkem úst: "Tak gotika...no uvidíme, kdo tady bude brzy patřit nejméně do pravěku." Vzpomněla si na minulý úplněk, kdy si s Henrietou nacvičovaly kouzlo růstu. "Za chvíli je nikdo nepozná," zahihňala se škodolibě. Soustředila se. V očích jí divoce blesklo jako vždy, když vyvolávala své nejsilnější božstvo Matku Zemi. Moc dobře věděla, že ji nikdo nebude podezřívat. Toto kouzlo se ve škole ani neučí - dárek od Henriety. Za pár minut na to vyletěly spolužačky s výkřikem ze židle. Vlasy, chloupky i nehty jim rostly takovou rychlostí, že za pár dalších okamžiků působily jako chodící klubko chlupů.
Raven ani nevěděla, jak přežila další den ve škole. Ale to teď nebylo důležité. Byl tu večer a čtvrtá hodina po setmění. Ideální čas zmizet. Počkala, až se vše uklidnilo a vyklouzla okýnkem ve sklepě ven. Ještě, že uměla to zeštíhlující kouzlo, jinak by se ven skrze mříže nikdy nedostala. "Uf.... příště si musím dát menší večeři," povzdychla, když se opět nafoukla do svého původního tvaru. V dlouhých černých saténových šatech a týlové pláštěnce se rozutíkala k lesu. Konečně, přešla bludný kořen - jak s oblibou označovala vyčnívající kousek starého stromu. Přišel čas na další doušek magie. Soustředila se. Na obloze již vykoukla Večernice a Měsíc na sebe nenechá dlouho čekat. Natáhla ruce do adoračního gesta a směrem k severu pronášela tichou prosbu. Žádala boha severního větru Boreáse. V mžiku se její dlouhé vlasy leskly stříbrem. Bílá barva, na kterou se změnily její původně černé kadeře ukazovala, že se kouzlo zdařilo. Byla obdarovaná silou severního větru! Pronesla poděkování. Kolem hlavy se jí slétlo několik nočních motýlů. Raven vnímala každou část dnešního večera. Cítila tu magickou auru kolem sebe a věděla, že i babička se těší na setkání s ní. Nová přírodní energie se v době dorůstání Měsíce hromadila a přímo toužila po tom, aby jí někdo využil. Mazlivě se přikrádala a posilovala každé kouzlo, které bylo proneseno. Raven cítila, jak se otevírá ta jemná brána mezi světy. Musela si pospíšit, jinak zmešká vhodný okamžik.
U studánky Zapomnění již čekala Henrieta. Rozeběhla se ke své přítelkyni a velmi tiše, jako když vítr pohladí listí ji pozdravila: "Zdravím tě, Raven, jdeš právě včas. Uděláš ochranný kruh?" Raven se pousmála a její smích se rozeběhl do kraje jako hlas větru. Odhodila svou černou kápi. Z měšce uvázaného u pasu vytáhla několik měsíčních kamenů a s patřičnou uctivou poklonou jednotlivému božstvu pomocí nich utvořila ochranný kruh. V jejích očí se blýskalo, daleko mocněji, než kdy předtím. Všimla si toho i Henrieta. Těšilo ji, že její kamarádka má takovou mocnou přízeň božstev!
Obě v tichém napětí počkaly na první měsíční louče. Jakmile se Měsíc dotkl hladiny v jezírku, začaly. Celý rituál se podobal dobře promyšlenému tanci. Každá věděla, kdy jde na scénu. Dokonale sehrané se zdejší přírodou tancovaly, smály se a pronášely tajemné formule. Kolem jejich nohou se vytvořil velmi jemný oblak dýmu, který jen umocňoval dnešní tajemnou noc. Když Měsíc vystoupil nad jejich hlavy, byl lektvar hotov.
"Napij se první, máš na to právo," divoženka s vlasy delšími než byla ona sama a pletí bělejší než sníh, podávala Raven lektvar v dubovém listu - stromu ochrany. Raven projel nebývalý pocit vzrušení. Tak blízko stála od setkání se svou babičkou! Už ji dělil jen doušek. Uchopila list, poklonila se svému božstvu a napila se. V tu samou chvíli se před ní otevřela brána minulosti. Nad jezírkem se zjevila její babička v celé své kráse.
"Raven, holčičko, jsem ráda, že se v tento tajemný den vidíme."
"Babičko," Raven se málem rozplakala. Dobře věděla, že jen díky požehnání severního větru a mocné síle Lugnasadu mohla nechat zmizet clonu mezi živými a mrtvými.
"Slyš mne, Raven, musíš teď dávat pozor. Cítím nebezpečí. Již brzy, Raven. Měj se na pozoru."
"Budu, babičko, neboj se o mne. Mám přízeň Matky Země a Boreás je mi dnes nakloněn."
"Ano, cítím to. Zesilněla si má maličká."
"V mé síle je síla světa." Zopakovala Raven pořekadlo, kterým ji babička vždy utěšovala.
"Nepodceňuj však moc svých soukmenovců, Raven. Závist je horší než smrt. To si pamatuj!"
Raven se v očích zaleskly slzy. Jak moc toužila mít babičku vedle sebe. Byla vděčná i za těch pár okamžiků.
Ještě dlouho s Henrietou tancovala u studánky a vnímala kouzelnou přítomnost své babičky. Až se svítáním a poklonou bohyni svítání Jitřence, mocné dceři Svaroga, skončila tajemná a kouzlem protkaná noc.

Figurka - třetí krok

9. června 2012 v 15:40 | vcelka |  Návod na výrobu panenky
Zdravím!
Dneska se můžeme vrhnout na výrobu ručiček nebo spíš dlaní. Já osobně bych to asi nedovedla líp popsat než v tomhle videu - sama jsem na něm začínala (nemusíte se děsit, že tam je výroba z polymeru a my máme plastelínu. Jde to stejně hezky, mám to vyzkoušené).


Malá rada - vražte do ručičky tenké drátky, ještě dřív ji úplně doděláte. Prstíky se pak nebudou lámat nebo trhat a líp udrží svůj tvar Mrkající drátek klidně nechte vyčnívat ze zápěstí ven, aspoň se pak bude dlaň líp přidělávat ke zbytku ruky. Pokud ji chcete v zápěstí pohyblivou, pak ji zakončete jako na obrázku.


Jako vždy si promyslete, v jaké pozici mají být prsty apod. Nezapomeňte přirovnávat k nákresu, aby nebyla moc malá nebo velká. Já osobně přidelávám potom plastelínu na prsty, aby to vytvarovalo klouby, samozřejmě nezapomenu ani na nehty. Až je dlaň hotová nechte opět nějaký čas "odležet".
Pokud netušíte do jaké pozice ručku vytvarovat, tak si zadejte do google.cz BJD hand a vyjede vám to fůru možností Mrkající

TIP: Pokud děláte ručičku holkám a chcete dlouhé nehty, nastříhejte si třeba brčko a zastrčte ho do plastelíny. Vytvoří to dojem dlouhých nehtů. V konečné fázi je pak můžete nalakovat podle vlastního výběru.

Tak hodně štěstí Usmívající se