Leden 2013

Poslední lednový článek

31. ledna 2013 v 20:05 | vcelka
Ahoj!
Protože jsem byla nemocná, tak jsem nějak nepřispívala. Ale zítra dodám první novinky v únoru. Protože skoro celý leden padl na přípravu tématu Maškarní v Benátkách, tak se můžete těšit na první kostým! Bude to Ravenin. Můžete pak sami posoudit, jak moc si je podobný jako v povídce :)

Rolandovo pozvání na ples II. část

18. ledna 2013 v 19:45 | Ailinon |  Povídky
Rolandovo pozvání na ples II. část
Sir Roland po celou cestu ani nemukl. Byl rád, že se ještě ve skrytu domova dobře najedl čerstvých vypasených much. Do Benátek bylo daleko a s Rolandem to chvíli házelo, chvíli se to houpalo, až se tomu malému tělíčku místy udělalo špatně. Nezapomínal však, že jej Raven nesmí objevit!
Konečně se Sir Roland dočkal. Zpoza kufru, otevřeného jen na několik milimetrů, slyšel Ravenino radostné přivítání se sestřenicí z druhého kolena, také významnou a obdivovanou čarodějnicí - Caprisií. Caprisie nechala poslat Raveniny zavazadla do vedlejšího pokoje a obě zmizely někde v jídelně. To byla chvilka pro Sira Rolanda. Jako blesk se vyklouzl z kufru, rád, že již několik dní nejedl, protože by se tak malým otvorem sotva jen protáhl. Oklepal se od pařátků až po chloupky na oušcích a malými neslyšnými kroky se rozcupital k oknu. Podivil se. Caprisie si skutečně nežila zle! Malý měšťanský domek skrýval kolik pohody a luxusu, až se zde Rolandovi, rozenému, ale nikdy nedoceněnému šlechtici, chtělo zůstat. Znovu se zadíval ven a spatřil domy stojící na kůlech, okolo kterých protékala řeka. Fasády usedlostí byly barevné, i když už mnohde poškozené. Obdélníkové nebo polokruhové okna zářila ve svitu odpoledního slunce a Roland se na chvíli zasnil.
"Ach...jaká nádhera...tady by měl i netopýr svůj ráj," povzdechl si. Křidélka měl zkřehnuté od nečinnosti. Zkusil s nimi pohnout, ale sotva je rozevřel. Láskyplně si je pofoukal a pečlivě se rozhlédl po místnosti. "Malá, ale vhodná mé návštěvy," zabručel uznale a povýšeně.
Benátské sklo vkusně umístěné na starých vyřezávaných komodách, obrazy vznešených dam a pánů a měkké péřové podušky. Neváhal a okamžitě do jedné skočil.
"Pche, mnohem lepší než nějaké bidlo u Raven v chatrči!" Líně se rozvalil, nožky ve vzduchu a lebedící si na drahém polštáři. Roland, si ani nevšiml, že do pokoje vešla Raven.
"Rolande!! To snad ne!" Rozkřikla se na něj a ten pochopil, že je zle. Spustil uši, nahrbil záda a protáhl oči. Snad ho Raven nepřemění v kámen nebo něco podobné, když už riskoval tak dlouhou cestu.
"Co tu děláš? Vždyť jsi měl zůstat doma?!"
"Odpusť, Raven, ale musel jsem jet! Tady je to přímo stvořené pro šlechtice mého druhu."
"Ty nejsi šlechtic, Rolande, jsi jen lesní netopýr."
Rolandovi vstoupili do očí slzy. Poprvé za svůj krátký život slyšel to, co celý život tušil, ale nechtěl si to přiznat. I Raven se zalekla a okamžitě konejšivě přistoupila k malému a nyní zcela zdrcenému tvorečkovi.
"Rolande, pochop, mohl by sis zde ublížit. Nebude tam nikdo jako jsi ty. Snadno se ti něco stane." Roland však nepřestával. Raven se bezmocně dívala, jak mu z očí padá ta hromada zoufalství.
"Dobře, tak tam půjdeš se mnou, ale už prosím přestaň plakat," vyřkla pod návalem emocí a sama se divila, že ji ten netopýr zase napálil. Rolandovo smutnění bylo ta tam. Radostně se rozlétl po pokoji a zapomněl i na to, že jeho křídla ho ještě před chvílí neposlouchala. Roland si připadal, jako by se mu splnilo to, nač celý život čekal.
V noci nemohl vzrušením ani dospat. Pohupoval se zavěšený na mohutném kovaném svícnu a hlavičkou se mu honilo tolik myšlenek, až to nebylo zdrávo. Už zítra! Už zítra se dočká toho, že bude řádně uveden. On, Sir Roland I., svého času netopýr. Byl rád, že si ještě doma vyleštil svůj kord a oprášil šlechtický pláštík, který mu Raven šila. "Zda-li pak bude dost vznešený," pošeptal a najednou zaváhal, zda-li si nemá raději pořídit něco místního. Nápad rychle zavrhl. Přeci jen jako cizinec bude zajímavější.
Roland ani nevěděl, kdy usnul, ale probudil ho až povyk v místnosti. Caprisie měla nádherný kostým. Představovala Vesnu, bohyni jara a plodnosti. Na její róbě se střídala bílá, zelená, stříbrná. Roland si povšiml motivů břízy i drobných kytiček, které jakoby vystupovaly ze sněhu a tyčily se do stále silnějšího slunce, jehož motiv měla Caprisie vložený do škrabošky na obličeji a pokrývky vlasů. Ravenin kostým byl stejně honosný a nádherný. Představovala to, co jí bylo nejdražší. Její nejmilejší a nejsilnější božstvo, které nad ní drželo ochrannou ruku - Matku Zemi. Na jejím kostýmu převládala zelená v několika svých obměnách a sem tak i hnědá. Dlouhé splývavé rukávy, které dozdoboval motiv vrby. Roland užasle sledoval, jak se na jejím kostýmu velmi vkusně snoubí květiny s dražšími ozdobami. Její kostým nebyl tak široký, jako ten Caprisie, ale zato měl celo-obličejovou masku s vysokým, několika úrovňovým kloboukem, na kterém bylo zachyceno snad všechno, co jen Zemi může charakterizovat. Obě dívky zdůraznily svoje oči, které jako jedny z mála bylo možno z kostýmů spatřit. Roland si hrdě připnul svůj meč, upravil saténový pláštík i vysoký naškrobený límec, obul si svoje nové holinky, které nikdy před tím nenosil (neměl tak významnou příležitost), na malinký obličej si dal stříbrno-černo-červenou masku, kterou mu Raven narychlo vyrobila a samozřejmě nesměl chybět ani velký klobouk s peřím. Kdyby neměřil jen pár centimetrů - mohl by skutečně působit jako šlechtic.
Dvě mladé čarodějnice v doprovodu netopýra vystoupili ze dveří, sešli několik kluzkých schodů a nastoupili do připravené gondoly. Roland byl ve svém živlu. Neskrýván si užíval krásu a kouzlo Benátek.
"To je most Ponte di Rialto," upozornila je Caprisie a Raven i Roland se pousmáli. Gondola se příjemně houpala a trošku Rolanda uklidnila v očekávání velkého a slavnostního bálu. Konečně dojeli na místo. Nebylo těžké je poznat. Po ulicích stály davy masek. Raven si na první okamžik povšimla skupinky, která stála několik kroků vzdálena od ostatní. Ještě něco na nich bylo zvláštní. Ten nadlidský půvab a lehkost s jakou se pohybovala.
"Nemrtví?" zašeptala do ucha své sestřenici.
"Ano, je jich tady dnes mnoho, jak sama uvidíš. Ale netřeba se tím nějak zabývat. Většinou s námi nepřijdou do styku."
Caprisie zamávala na skupinku stojící nedaleko cizí gondoly a dívky popošly jejich směrem. Raven za chvíli přestala vnímat všechny Caprisiiny kamarády a známé, se kterými Caprisie Raven představovala. Jenom Roland byl trochu dotknutý, že mu nikdo nevěnuje pozornost. Kde je ten červený koberec? Kde jsou tóny vídeňského valčíku? A kde je nejdražší šampaňské? Trochu se obával, aby projížďka lodí nebyla to všechno, co ho dneska večer čeká.
"Několik lidí jde průvodem k náměstí sv. Marka, ale mi můžeme rovnou do tanečního sálu, co ty na to?" Zeptala se Caprisia.
"Ráda, vždyť na procházku městem budeme mít ještě dost času." Usmála se Raven.
Roland, sedící jí na předloktí se napřímil: "Já bych také rád už šel ke středu dění."
"Tohle je střed dění, můj maličký," odpověděla Caprisie a hlasitě se rozesmála.

Obsah podléhá autorským právům.

Výzva

12. ledna 2013 v 14:41 | vcelka
Ahoj!
Po týdnu opět něco málo písnu. Protože moje spolusprávkyně Ailinon a Belator nemají moc času, tak nabízím někomu z vás možnost přidat se do našeho týmu a pomoc s blogem. Nejlepší by byl někdo, kdo taky vyrábí nebo aspoň píše. V tuhle chvíli je hlavním tématem až do začátku února Maškarní nebo taky Benátský karneval. Takže všichni co máte zájem se nějak zapojit, tak se nestyďte. Budu ráda za nějaké reakce ;)

Rolandovo pozvání na ples

6. ledna 2013 v 12:10 | Ailinon |  Povídky
Rolandovo pozvání na ples

Raven měla od rána skvělou náladu. Poletovala po místnosti, popěvovala si melodii a rozhazovala oblečení všude okolo. Sir Roland seděl před chalupou na sluncem vyhřívaném kameni. Vztekle pinkal mrtvé mouchy do vzduchu a uraženě naříkal: "Pche, Benátky... nechápu, proč nikdo nezve i netopýra! Nemám vůbec žádné uznání!"
Divoženka Henrieta procházela kolem, když ji doprostřed čela zasáhla velká tlustá masařka.
"Rolande!" Otřásla se. "Co se ti zase stalo?"
Roland na ni hodil zachmuřený pohled. Hněvem vrásčitá tvářička vypadala ještě komičtěji, než obvykle. Henrieta Rolanda už dávno znala. Věděla o jeho tajném přání být rytířem i to, že se cítí světem opomíjený.
Roland odpinkl další mouchu a rozpovídal se. "Nic, aby jsi věděla! Naprosto nic. Kdybych tady nebyl, nikdo by si to ani nevšiml." Vztekle kopl do kamene na kterém seděl a narazil si maličký palec. Divoce vzlétl do vzduchu, udělal několik vývrtek a pak s proklínáním hromů a blesků spadl do načechrané trávy. Henrieta k němu s úsměvem přiběhla. Opatrně ho vzala do dlaní. "Neublížil sis?"
Rolandovi stékaly po obličeji slzičky. "Já bych tak rád jel. Tak rád... budou tam všichni, co něco znamenají. Princové, princezny, šlechtičny. Možná bych někoho zachránil a dostal ostruhy. Když já bych tak moc rád jel..." Fňukal, až se zajíkal.
"A kam, maličký?"
Roland se na ni podíval, jakoby spadla z nejhlubšího vesmíru. Narovnal se, utřel poslední vynucenou slzu a popotáhl. "Vím, že jsi divoženka a společenské události tě nezajímají, ale nevědět o největší události zimy?!"
Seskočil z dlaní a s velmi průhledným falešným kulháním se odkulhal zpět na svůj vyhřívaný kámen.
Henrieta se zvonivě usmála a nenápadně vplula do místnosti k Raven.
"Zdravím tě, sestřičko."
"Henrieto! Vítám tě!"
"Potkala jsem Rolanda, sedí před chaloupkou a naříká." Zasmála se Henrieta.
"Vím," odvětila Raven. "Dostala jsem pozvání od své sestřenice na bál. Roland se to dozvěděl. První žadonil, ať ho vezmu sebou a potom, když zjistil, že to nejde se rozzlobil tak, až porazil lucernu." Raven ukázala ke stromu na zničený kus svítilny.
"Tak ho vezmi sebou?"
"Ráda bych, Henrieto, ale nemohu. Ples je v Benátkách a je, jak bych to jen řekla... No víš, je výjimečný." Raven dala schválně důraz na poslední slovo. "Každý rok se zde sejde vybraná skupina lidí. V převlecích alespoň na chvíli mohou existovat mezi lidmi."
"Nechápu, Raven, jde o čarodějníky?"
Raven se zamála a Henrieta si všimla, jaký krásný odlesk mají Raveniny vlasy po nové bylince, kterou ji minulý úplněk přinesla.
"Ne jen o ně, má milá... proto tam nechci Rolanda. I když kouzla samozřejmě vládnou i zde, je to především den nemrtvých. V krásných honosných róbách sestupují ze svých sídel a paláců a s neobyčejně zajímavým a šlechtickým chováním dokáží pobláznit nejednoho blázna."
"Ach tak," Henrietu až zamrazilo. Ano, slyšela o nich, ale nikdy se s nimi nesetkala. Byla přeci jen z lesa a zde vládlo jen několik sil.
Raven se dala znovu do přehrabování oblečení. "Nevím... Jaký kostým mám zvolit?" postěžovala si.
"Vždyť je to jednoduché, sestřičko, běž za to, co ti je nejbližší."
"Máš pravdu," usmála se Raven. Jak jen mohla zapomenout! Její božstvo.

Několik dní pracovala na svém kostýmu. Spolu s Henrietou dodávaly každému kousku látky tajemný nádech a každičký doplněk obdařily neobyčejným třpytem hvězd při letním slunovratu. Roland už nevěděl, co by ze zlosti dělal. Vždy se mu nějakým způsobem podařilo prosadit svou, ale tentokrát nic. Aniž by někomu oznámil kam se chystá, zmizel z chaloupky. Pod sprškou stížností na celý svět doletěl až k jeskyni. William oddychoval po vydatné večeři. Z nozder se mu vznášela pára a z tlamy unikalo něco mezi vrčením a chrápáním. Roland usedl na drakovo kulaťoučké břicho. William ucítil lechtivý dotek a aniž by rozlepil oči, pařátem se podrbal. Roland se pod dotytem mohutného drápu odkutálel k nejbližšímu kameni a narazil do něj.
"Áu, aúúúú..." zavzlykal. V tom se William probudil. Ještě nedospalým krvavým okem pohlédl k malému kamarádovi.
"Omlouvám se, Rolande, ale myslel jsem, že je to moucha."
"Ty hloupá horo sádla, mohl by ses příště alespoň podívat." Naříkal netopýr a pařátkem si hladil malou hlavičku s několika chlupy.
"Nečekal jsem tě."
"Kdo jiný by tě tady asi navštěvoval." Ucekl netopýr. William jej znal a tak se na něj nezlobil. Tušil proč k němu Roland dolétl.
"Alespoň ty by jsi mohl mít trochu úcty k šlechticovi." Roland sebou plácl na kus trávy. William se pousmál a posunul mu čerstvě zabitého tučného brouka. "Toho jsem schoval pro tebe."
Roland chvilku předstíral nezájem, ale pohled na tučňoučkou potravu v něm vzbudil hlad. S hlasitým polknutím slízl brouka a natáhl se přímo pod padající sluneční paprsek.
"Jaká nespravedlnost, Wille. Raven jede na sešlost a já musím zůstat tady. Klidně si jde užívat veškerých pohostinství šlechty a svého netopýra opustí." Zase se mu draly falešné slzičky do očí.
William jeho směrem posunul dalšího broučka. "A od kdy se ptáš, Rolande?"
Zasmál se tak upřímně, až mu z tlamy šlehaly plameny. Roland se raději schoval mezi kameny. Drápkem na pařátku si přisunul brouka a hltavě jej snědl.
"Máš pravdu," ozvalo se mezi kameny. "Já jsem jediný šlechtic široko daleko, já tedy pozvánku nepotřebuji." Výhružně zpoza kamene ukazoval drápkem.

A tak se také stalo. Raven, aniž tušila, vyrazila na cesty i se svým malým tajným pasažérem.


Povídka podléhá autorským právům, takže nekopírujte!

Co se plánuje?

5. ledna 2013 v 14:12 | vcelka
Ahojda!
Takže jak titulek prozradil, co se tedy plánuje na nejbližší dobu? Jako každoročně se pořádá v Benátkách karneval a jelikož mě absolutně učaroval, tak ani letos nevynechám kostýmy do stylu Benátského karnevalu. Proto se můžete těšit na kostýmy, na kterých začínám dneškem pracovat. Zároveň přináším výzvu každému, kdo miluje karnevaly stejně jako já, aby se přidal v tvoření a poslal na ukázku svou práci. Podotýkám, že práce kohokoli, která není moje je vždy uvedená pod jeho jménem ne pod mým. Ten z vás, kdo by chtěl se může zapojit a pomáhat mi s blogem po té tvořivé stránce Mrkající

Varování

4. ledna 2013 v 17:57 | vcelka
Vím, že jsem to ještě nikdy nepsala, ale! Ráda bych vás všechny varovala, že veškerý obsah na tomto blogu podléhá autorským právům. Bez písemného souhlasu mne nebo Ailinon nesmíte nic šířit dál - tím mám na mysli povídky nebo fotky. V poslední době se každodenně setkáváme s "krádežemi" různých děl. Ačkoli se to někomu třeba nezdá, tak i nad těmi povídkami nebo pouze jedním kostýmem! jsme s holkama strávili spoustu hodin a bylo by nepříjemné časem někde najít naši práci bez našeho vědomí, nebo dokonce vydávanou za něčí jinou. Uznejte, že by to i vám bylo nemilé. Pokud se něco takového stane, osoba která to bude mít na stránkách nebo blogu bude nahlášena na správce a pokud bude způsobena finanční škoda (např. že někdo prodá třeba moji nebo Ailinoninu povídku do časopisu apod.) budu to řešit přes policii ČR, a blog bych prostě zrušila. Prosím pokud se vám něco líbí a chcete se o to podělit s ostatními na vašem blogu nebo stránkách tak mi napište a je tu možnost domluvy.
Děkuju za pochopení vcelka/marnivý upír

Rekapitulace roku 2012

4. ledna 2013 v 17:26 | vcelka |  Raven a přátelé
Ahoj!
Přináším video, kde rekapituluji předchozí rok 2012. Rekapitulace se týká jen výrobků na panenky. Jinak si ale připomeňme, že loňský rok přinesl návod, jak si vyrobit nějaké šperky, panenku, celkem rozkošné zrcadlo, také jsem představila dračí hlavu postavy Williama, přibylo několik povídek a v neposlední řadě i něco málo věcí, které vyrobím na zakázku.
Tak se jukněte kolik toho loni bylo Mrkající


Nabídka

2. ledna 2013 v 13:29 | vcelka
Zdravím vás všechny.
Rok 2012 už skončil a já přicházím s prvním příspěvkem v roce 2013.
Přináším další nabídku na prodej. Malované skleničky, lucerny, hrnky nebo vázy s vaším vlastním motivem. Cena záleží na vašem vybraném "skle" a způsobu zaslání. Platba je na dobírku.
Věci jsou ale pouze dekorativní, nikoli na běžné použití.
Zájemci mne můžou kontaktovat na emailu: vcelka37@seznam.cz, nezapomeňte do emailu zaslat vybraný obrázek, na co chcete aby byl namalovaný a vaši adresu, kam má být následně konečná práce odeslaná. Prosím berte v potaz, že to není namalované přes jedinou noc, takže pokud to má být určeno jako dárek, tak zašlete objednávku s dostatečným předstihem.
Zde je malá ukázka jak to může vypadat (tyto věci jsou pouze ilustrační nikoli na prodej - lucerně na fotkách ještě chybí ouško.):