Říjen 2014

Halloween 2014

31. října 2014 v 20:27 | VainVampire
Hezký Halloween!
Bohužel jsou nějaké problémy s vkládáním videí, takže video z dnešního focení zřejmě vložím až zítra :(
Prozatím ale přeju všem krásně strašidelného Halloweena! :)
Vain Vampire


Poslední okamžiky do haloweenu

31. října 2014 v 17:07 | Ailinon |  Povídky
Poslední okamžiky do haloweenu
William seděl u chaloupky, když se mu z ničeho nic na nos snesla sněhová vločka. Udiveně se rozlédl okolo.
"Co to je?" zabručel si pod nosem zrovna ve chvíli, kdy zpozoroval další vločku loudící se skrze kuchyňské okénko. Současně uslyšel Rolandův hlas: "Raven!! Haloween ne Vánoce!!!" Netopýr jako blesk vyletěl oknem prchajíce před sněhovou vánicí. Otřepal si tající hmotu z chloupků a pohodlně se usadil Williamovi na rameno.
"Jako děti," dodal pobouřeně a dostatečně znechuceně. Při posledním slovu si leštil svůj odznak na hrudi, který dostal kdysi dávno od knížete Otakara jako příslib ostruh rytířských.
"Ale, Rolande, vždyť je to legrace." Zasmál se tlumeným hlasem William.
"Není, vůbec není. Měla udělat iluzi padajícího listí a místo toho nám v kuchyni sněží, rostou rampouchy a z okna na mě kouká sněhulák," rozčiloval se Roland a občas při tom od zlosti až poskakoval.
"Abych tu čarodějku všechno učil sám. Když nemá rozum ona, měl by ho mít alespoň Nevar, ale ten se jak vidím, dobře baví." Rozhořčen si protestně zkřížil ruce na hrudi a podíval se směrem k oknu, kde zrovna stavěl sněhuláka Arnarmo a Grael.
"Kdo ví, kdo to bude uklízet," zabručel Findo, který se vyhříval při posledních teplých paprscích podzimního slunce.
"Ale no tak, copak nemáte v sobě alespoň trochu touhy zařádit si ve sněhu?," vyzvídala Grael.
"NE!!!," odpověděli všichni tři razantně. Grael se pousmála a vrátila se zpět do chaloupky.
Ještě několik dlouhých desítek minut šel z chaloupky mráz a sníh a poté, jakoby mávnutím kouzelného proutku zima ustala a místností se linulo příjemné tlumené světlo v teplých červeno-hnědých tónech.
"Konečně," řekl rozmrzele Roland. "Už jsem si myslel, že bude sněžit až do Vánoc."
Raven vyšla na zápraží a musela se rozesmát. Drak, na jehož rameni sedí netopýr a u nohou mu leží vlk. Její radostná nálada Rolanda ještě více rozladila. Nevydal ze sebe ani slovo. Prudce zaprskal a odletěl na svůj trám k zásobám jídla z předešlého měsíce.
"A co vy dva? Budete taky trucovat nebo nám pomůžete?" Zeptala se Raven.
William se nerozhodně podíval na Finda, který se raději dal do běhu. "Tak je to asi na mě."
"Nebuď smutný, Williame, za odměnu dostaneš výborné dýňové sušenky," ozval se Graelin hlas z kuchyně a příliv teplé vůně se pomalinku linul k nozdrám mohutného draka. Při té kouzelné vůni přestal William protestovat a dal se do rozvěšování malých netopýrků na koruny stromů, které měly později ještě osvětlit světlušky. Nevar, pobrukující si nějakou starou písničku, rozmísťoval vydlabané strašáky z dyní a cuket, Arnarmo připevňoval na trámy pavučiny a Raven míchala vzácný haloweenský punč. Těšila se na tu chvíli, kdy se její hosté napijí a ucítí tu důvěrně známou vůni a chuť, kterou si pamatovala již z dětství. Vzpomínala si, jak tento punč míchávala se svou babičkou, která jí vštěpovala do paměti všechny ingredience i správný postup. Nemohla se zmýlit ani v semínku, jinak by to nemělo ten správný účinek. Všude vládla harmonie a očekávání ze západu slunce, kterým se tento svátek začínal.
Když už zbývalo jenom pár minut, aby se kulaté červené slunce zahouplo za obzor, zavolala Raven: "Tak pojďte, nebo to promeškáte!"
Všichni nechali své práce, která už byla beztak hotová a utíkali na verandu, kde byl pohodlně usazený William a dokonce i Findo se vrátil ze své toulavé pochůzky po lese.
"Rolande, nejdeš?" Zavolala Grael. Netopýr neodpověděl, místo toho důležitě vzlétl a přistál přímo na komínu chaloupky, ze kterého byl samozřejmě nejlepší výhled.
Grael, Arnarmo, Nevar, Raven, Findo, William i Roland ani nedýchali. Už už a slunce zapadne a oni budou moci slavit. Tak dlouho čekali na tento okamžik. Vteřiny se zdály být dlouhé jako celé hodiny, když už William zakřičel: "Šťastný haloween!"
"Ještě ne!" Opravil ho rázně Roland. Ještě troška zbývá. William se tedy uklidnil a všechny oči spočinuly na malém tvorečkovi na komíně, který se chystal pronést tu nejdůležitější větu dnešního dne. Roland nenechal nic náhodě. Přimhouřil své oči, napočítal do pěti, zhluboka se nadechl a pak z plných plic zvolal: "Šťastný a veselý haloween!" V tu samou chvíli zavládla u chaloupky radostná nálada. Démon zařehtal na první přicházející hosty. Henrieta, Merlin, Enriel i Aegir přišli mezi prvními. Všichni si popřáli radostný svátek a neodmítli sklenici Ravenina vyhlášeného punče. Po chvilce dorazila i Timidea a Sefael.
"Vítejte, dáte si punč?" Zeptala se zdvořile Grael.
"Bohužel musíme odmítnout," spustila Timidea. "Jsme tu jen na okamžik. Pro nás víly není haloween zrovna nejbezpečnější."
Ozvaly se dunivé zvuky a zem se začala třást.
"Bellator." William rozpohyboval celou terasu, jak se těšil na svou dračí kamarádku.
"Vidíš," dodala Timidea a usmála se na padajícího Sefaela, kterého odmrštila mohutná vlna vzduchu z drakova ocasu.
Největší překvapení však mělo teprve přijít. Zábava byla již v pokročilém proudu, scházeli se hosté z lesa, bažin i spolužačky Raven ze školy. Zrovinka, když se dav chystal ke slavnostnímu průvodu okolo bažiny ke hřbitovu na popraviště a zpátky, spatřila Raven v dálce přilétat krásnou černou vránu. Hned ji upoutala svým odleskem na peří. Působilo až mysticky, jaký mělo krásný černo-fialový podtón. Vrána zakroužila nad komínem a spustila se přímo na terasu. Ještě před přistáním se proměnila v Caprisii.
"Vítej sestřenko, už jsem ani nedoufala ve tvůj příjezd," přiznala se s rozpaky Raven.

Caprisie se jen poumála a dodala: "To jsem si nemohla nechat ujít a do karnevalu ještě několik týdnů zbývá, tak jsem tě chtěla pro změnu navštívit zase já." Obě čarodějky se zasmály nad neočekávaným shledáním. Párty mohla začít, sestava byla kompletní.



!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!NEKOPÍROVAT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Téma Benátského karnevalu pro rok 2015!!!

9. října 2014 v 16:58 | vcelka
Ahoj!
Pomalu se nám blíží odhalení Halloweenského focení, pro tuhle chvíli ale přináším novinku již tradičního Benátského karnevalu. Dnes bylo uveřejněno téma pro rok 2015. Ten se ponese v tématu Gastronomie a pohostinství (aspoň pokud to slovník dobře přeložil). Dneškem se tedy pokusím vymyslet kostýmy pro nadcházející Benátský karneval. Připomínky, které figurky chcete vidět hažte do komentíků, pokud máte návrhy na určitý kostým, tak sem s ním :)

Údolí Propadlých skal 2.část

7. října 2014 v 16:49 | Ailinon |  Povídky
"Rolande," zavolala na něj Raven. "Rolande, spíš???"
Netopýr mlaskl, srovnal si pokrčené křídlo a velmi neochotně řekl: "Teď už ne!"
Najednou se zalekl. Tohle už přeci slyšel! Včera, když musel k Matyldě na zámek!!! Rychle se oklepal a ještě ve značně požmoulaném stavu vyhrkl na Raven: "Já k Matyldě nepůjdu! Nikdy! Už mě tam nedostaneš!"
Raven urovnala dekorační dýně na parapetu a zkoumavě se zadívala na Rolanda. "Něco tě snad bolí? Vždyť po tobě nikdo nechce, aby jsi letěl za Matyldou, i když jsi tam už dlouho nebyl." V poslední větě visela výtka.
"Nebyl? Jak to myslíš?", nepřestával se divit Roland. "Vždyť jsem tam byl včera. Nesl jsem jí tu sádelnatou mouchu z června." Ukázal křídlem na roh nad trámem, kde si udělal provizorní spižírnu. Zarazil se. Moucha tam ležela, jakoby se s ní snad ani nehýbalo.
Raven odložila sušené kvétiny, které se snažila dekorovat spolu se spadlým listím ze stromů a přistoupila k nebohému netopýrovi, který si celý hořečnatý utíral z čela kapky potu skoto větší, než byl on sám. Roland zakoktal a stále ukazoval směrem k trámu s tučnou mochou.
"Dobré odpoledne, Raven, mám pro tebe nové koště," pozdravil Nevar a vešel do světničky.
"Ty nejsi uvězněný v Údolí propadlých skal?" Vyštěkl na něj nervózně Roland, který mu létal kolem hlavy stále do kola, občas do něj schválně dloubl, zda se mu Nevar jenom nezdá.
"V Údolí propadlých skal? Co tě to popadlo, Brachu?"
"Je nesvůj," omlouvala ho Raven. "Před chvilkou se probudil a od té doby pořád něco klábosí."
"Neklábosím!!! Copak jste se všichni pomátli! Z lesa mizí magie, protože hrabě nechává čarodějné klany věznit v Údolí propadlých skal." Roland křičel nejvíc, jak jen mohl. Musel přeci zjistit, co se to děje.
Raven s Nevarem odsunuli židle u stolu a oba se na sebe krátce podívali. Raven si upravila sukni na kolenou a opatrně se zeptala Rolanda: "Rolande, vím, že ze všeho nejvíc toužíš být rytířem. Nepil jsi náhodou včera večer z toho kotlíku, ve kterém jsem vařila nápoj pro Merlina, že ne?"
"Večer? Z kotlíku?" Roland si pročísl několik chloupků na bradě a posadil se na trám, na kterém byly z jeho drápků již vyryté stopy. Začal si vzpomínat. V útržcích vzpomínek viděl Raven, jak dává kouzelné býlí do kotlíku a spolu s nějakým zaklínadlem je pomalu míchá. Také si vzpomíná, jak se usmívá a volá na Merlina, že s tímto nápojem pozná brzkou budoucnost. Roland zhluboka vydechl. Raven měla pravdu! Pil ze zákázaného kotlíka! Chtěl znát svou brzkou budoucnost a doufal, že tam uvidí sebe v ostruhách rytířských. Sesunul se jako chomáček bavlníku přímo do dlaní čarodějky.
"Ano, pil jsem z kotlíku," fňukal. "Odpusť, Raven."
Raven se na něj usmála a pohladila ho po malé hlavičce. "Ty můj blázínku, tak moc se chceš stát rytířem. Ale neboj, tvá chvíle zcela jistě přijde. Věř mi, jsem přeci čarodějka a ty znají budoucnost."
"Takže nám nehrozí zánik magie? Ani Údolí propadlých skal? Viděl jsem to!"
"Ne, nehrozí," usmála se Raven. "Nápoj byl určený pro Merlina, ne pro tebe. Proto se ti zjevilo něco, co nemá žádné opodstatnění. Zřejmě to pramenilo z tvé touhy zachránit svět a vysloužit si tak ostruhy."
Rolandovi se neskutečně ulevilo! Nebude muset zachraňovat svět, alespoň ne pro tentokrát.


!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!NEKOPÍROVAT!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!